PSG Berani Zlín I Berani Zlín, s. r. o.
před 2 hodinami
Od 24. září trvala obdivuhodná série zlínských Beranů, kteří v šestnácti po sobě jdoucích zápasech dokázali vž...
Partneři zpravodajství
Příští týden – ve středu 1. května – uplyne už sto let od historicky první prvomájové oslavy, kterou uspořádal Tomáš Baťa pro své spolupracovníky. A je třeba přiznat, že prvotní impuls stanul v mysli Bati, v té době největšího zaměstnavatele v kraji, tak nějak z trucu. Nelíbilo se mu, že komunistická strana, která byla často jeho odpůrcem, slaví svátek pracujících a rozhodl se, že i firma Baťa bude mít vlastní oslavu svátku práce, v rámci které poděkuje a vzdá úctu svým pracujícím dělníkům. Celé oslavy byly pojaty poměrně osobitě, Baťa se rozhodl pozvat své spolupracovníky k sobě domů. Na první prvomájovou oslavu po čase vzpomínala i samotná Marie Baťová: „Manžel chtěl, aby se u nás každý cítil jako doma, aby se mu dostalo pohoštění, a aby se příjemně zabavil. Každý spolupracovník z továrny dostal písemné pozvání na slavnost. Každému veselí předchází mnoho úsilí i práce a u nás tomu nebylo jinak. Nejprve mnoho prken a kladiv na tenisové hřiště, kde se začal stavět parket, aby se mohlo venku tancovat. Kolem cest v zahradě jsme začali stavět stánky pro občerstvení a u pergoly nechal můj muž postavit ring pro boxerské zápasy. Tomo se s agilností jemu vlastní účastnil všech příprav, všude dohlížel, opravoval a radil. Celá vila byla vyzdobena věnci a celý balkon byl zakryt státní vlajkou. Všude visely prapory a vše vypadalo radostně.“ Největší potíže nastaly, když se zúčastnění hostitelé pustili do krájení chlebů. Zdolat takové množství bylo naprosto vyloučené a všichni si lámali hlavy, co s tím. Jak potvrdila Marie Baťová, opět se zapojil její manžel: „Nechal z továrny přivézt na krájení chlebů cirkulárku a my jsme začali řezat chleby ve velkém.“ Prvomájovou oslavu však nakonec narušilo počasí. Pršelo celý den. Toho dne přišlo opravdu mnoho lidí, poschovávali se v pergolách a ve stanech, a ti, co měli malé děti, seděli v hale, kuchyni a vlastně všude, kde se ve vile dalo a bylo kousek střechy nad hlavou. Přestože ale lidé museli chodit pod deštníky, panovala všude dobrá nálada a když večer všichni odešli, Tomáš Baťa pronesl: „Za rok to budeme opakovat, ale větší a lepší. Všemu se musí člověk naučit!“
