PSG Berani Zlín I Berani Zlín, s. r. o.
před 6 hodinami
Gólman s kvalitní zlínskou školou, účastník mistrovského ročníku 2003/2004, vrstevník klubových legend Rachůnk...
Partneři zpravodajství
Gólman s kvalitní zlínskou školou, účastník mistrovského ročníku 2003/2004, vrstevník klubových legend Rachůnka, Žižky a Balaštíka. Kromě našich brankovišť zná i slovenská, francouzská a německá. Zlínské barvy hájil většinu své hráčské kariéry a na stadionu Luďka Čajky nyní působí jako šéftrenér mládežnických brankářů. Jaké jsou jeho vzpomínky na zlatou éru a co je pro něj ve výchově nových gólmanů klíčové? Nejen o tom nám pověděl pětačtyřicetiletý kouč Petr Tuček.
Jaké byly Vaše hokejové začátky?
Začínal jsem tady ve Zlíně, v šesti letech. Hrál jsem hokej i fotbal, ale dal jsem přednost hokeji. A vždy mě to ve všech sportech táhlo do branky, proto jsem se stal gólmanem. Ke sportu jako takovému mě přivedl můj otec, který byl celoživotním sportovcem a zároveň mým podporovatelem a fanouškem. Prošel jsem celou mládeží a dorostem a zůstal jsem ve Zlíně i jako juniorský hráč.
Žlutomodrý dres juniorky jste oblékal i na konci devadesátých let. Následně jste v sezóně 2000/2001 působil v Bavorsku v týmu TuS Geretsried. Proč právě tam?
V osmnácti jsem dostal nabídku od pana Horsta Valáška (pozn. redakce: brankář působící mnoho let především v Dukle Jihlava a TJ Gottwaldov, následně vsetínský trenér v letech 1993-96 a zlínský trenér a sportovní manažer v letech 1996-2003) působit v Geretsriedu a pokusit se tým zachránit v lize. Bylo nás tam pět zahraničních hráčů. Ten úkol byl jasný - udržet tým v soutěži. A nakonec se to povedlo. Bylo to hned po střední škole, domluvit jsem se tam musel německy…byla to pro mě první zkušenost s životem mimo domov, bylo nutné začít se starat sám o sebe. A od té doby jsem neměl problém hrát někde v zahraničí daleko od domova.
Poté jste se vrátil do Zlína a byl zde i během onoho slavného ročníku 2003/2004, kdy se stal klub poprvé mistrem republiky. Jak na ten čas vzpomínáte?
Výhra toho prvního titulu byl pro mě neskutečný zážitek. Tak jako sezóna 1998/1999, kdy jsme po finále se Vsetínem skončili druzí. Ale vzpomenu si i na ročník 2001/2002, kde jsme vypadli s Vítkovicemi a skončili na 3. místě. Byly to velice kvalitní sezóny s dobrým hokejem…
Jste stejný ročník jako legendy Karel Rachůnek, Tomáš Žižka nebo Jaroslav Balaštík. Svého času jste tvořili společně tým. Jak se na takové spoluhráče vzpomíná?
To víte, že se vzpomíná dobře. Všichni jsme si prošli zlínským dorostem a juniorkou, kde jsme měli úspěchy. Vyhráli jsme dorosteneckou soutěž a v juniorech jsme vždy hráli o medaile.
Po zlínské štaci jste dvě sezóny chytal za Skalicu v nejvyšší soutěži. Slovenský hokej je zlínským fanouškům celkem blízký, klubem prošla řada skvělých hráčů od našich sousedů, taky máme štěstí na kvalitní slovenské kouče. Jak jste se Vy cítil na Slovensku?
Na Skalici mám příjemné vzpomínky. Byl to kádr tvořený především z vlastních hráčů a v době výluky NHL k nám přišel hrát i Žigo Pálffy (pozn. redakce: nitranský odchovanec a jeden z nejznámějších slovenských hokejistů působící v NHL v letech 1993-2005). Tak jak v České republice, tak i na Slovensku hrálo ten rok mnoho hráčů ze zámoří a byly to velice kvalitní zápasy se stadiony plnými fanoušků.
V ročníku 2007/2008 jste nastupoval za Znojmo a Olomouc, působil jste i v Bělorusku. Rok nato přišla zajímavá destinace – město Caen v Normandii v nejvyšší francouzské lize. To může v našem hokejovém prostředí působit trošku „exoticky.“ Jak jste se tam dostal?
V Bělorusku jsem byl na začátku sezóny 2007/2008. Tehdy tam byl mimochodem Vitalij Koval, dlouholetý reprezentační brankář běloruského národního týmu, naprostá jednička. Byl jsem v programu v týmu Něman Grodno, přes dva měsíce, a jsem rád za tu příležitost a bohatou zkušenost. Během působení se mi ozvala Olomouc s výhledem extraligy ve Znojmě, tak jsem na nabídku přistoupil. Další sezonu se mi ozval agent s možností jít hrát do Francie do Caen. Věděl jsem, že v týmu působí můj kamarád Tomáš Němčický (pozn. redakce: útočník hrající za Zlín v 90. letech). Informace jsem čerpal tedy hlavně od něj a stal se mi takovým osobním i profesním průvodcem tím krásným francouzským městem. Byly zde velmi fyzicky náročné tréninky, zcela odlišné, než v jiných klubech.
Ke konci kariéry jste logicky zvolnil a přešel do nižších soutěží, druhá liga a krajský přebor, prošel jste ale mnoha kluby – Prostějov, Hodonín, Uherský Ostroh, Brumov-Bylnice. Jak poté došlo na Vaši trenérskou dráhu?
Po návratu z Francie mě lákalo, ještě si zahrát doma. Ale jak říkáte, zvolnil jsem. Rozhodl jsem se zůstat doma, hrát nižší soutěže a přitom se už věnovat i trenérské činnosti a předávat tak zkušenosti dalším brankářům. Na sklonku hráčské kariéry jsem zastával post trenéra brankářů v klubu Brumov-Bylnice. Tam mě zastihla nabídka šéftrenéra zlínské mládeže, zda bych se nepostaral o speciální tréninky pro brankáře. Od sezóny 2011/2012 jsem se přesunul na zlínské zimní stadiony a do Brumova jsem dojížděl jednou týdně na gólmanské tréninky dalších deset roků. Pracoval jsem během těch let i pro Český svaz ledního hokeje, kde jsem se zúčastňoval předreprezentačních brankářských kempů. Setkal jsem s Ondrou Pavelcem (pozn. redakce: kladenský odchovanec působící mj. i v NHL, nyní asistent a trenér brankářů českého národního týmu), s kterým jsem na kempech spolupracoval a poté ho i navštívil v klubu New York Rangers, kterým mě provedl.
Měl jste někdy ambici koučovat i brankáře v seniorské lize anebo se cítíte nejlépe v mládežnickém hokeji?
Mám trenérskou licenci B a speciální brankářskou licenci, od začátku se věnuji převážně brankářům juniorského a mládežnického věku. Kromě práce u Beranů působím i jako trenér pro Český svaz ledního hokeje, s kterým každý měsíc spoluorganizuji brankářské kempy a trénink výběrů svazu. Řečeno k mému trénování obecně, mám tu práci moc rád a baví mě, rozhodně bych neměnil.
S jakou vizí začínáte sezónu a jaké máte plány s mladými Berany v bráně?
Mladé Berany se snažím vézt k maximálnímu brankářskému výkonu, aby se posouvali dál. Ale taky nahlížím na jejich individuální brankářské potřeby, každý brankář má své dovednosti a styl chytání. Mým cílem je posunout je v jejich hokejové kariéře co nejdál a být jim nápomocen plnit si jejich hokejový sen.
