Redakce iZlínsko.cz
před 14 hodinami
Zlínští profesionální hasiči byli dnes krátce před jednou hodinou odpolední vysláni do areálu Svit - Rybníky...
Partneři zpravodajství
Zlín – Požehnaného věku 102 let se v létě dožily tři zlínské obyvatelky. Dvě z nich – Ludmila Šenkyříková a Marie Nováková – své významné životní jubileum oslavily v měsíci červnu, třetí dlouhověká žena – Jindřiška Bakulova – slavila o měsíc později.
Všechny tři dámy mají kromě genů dlouhověkosti hodně společného. Z rodných vesniček je poslaly rodiny za šancí na lepší budoucnost do Zlína. Moderní dynamicky se rozvíjející baťovské město nabídlo mladým dívkám možnosti, o kterých se jim doma ani nesnilo. Nová životní etapa jim začala ve společenství mladých žen a mužů Baťovy školy práce, kteří sem za vidinou lepšího života masově přijížděli ze všech koutů republiky. V systému baťovského přípravy na povolání čekala čtrnáctiletá děvčata Ludmilu, Marii a Jindřišku přísná internátní výchova, tvrdá práce ve fabrice i náročné studium. Odměnou jim bylo nadstandardní finanční ohodnocení, snové sportovní a kulturní vyžití i pevný řád v životě. Na každou ze tří aktuálně nejstarších obyvatelek našeho města čekala u Baťů i osudová láska. Mladé baťovské páry ji stvrdily složením manželského slibu a založením rodiny.
Jindřiška Bakulová
Příběh „nejmladší“ ze tří oslavenkyň se začal psát v Miroslavi v okrese Znojmo. Tam se Jindřiška Bakulová narodila 13. července roku 1921. V učení ve Zlíně coby mladá Baťova žena poznala svého budoucího manžela Karla, který přišel k Baťům z jižních Čech. V průběhu let pracovala Jindřiška v gumárnách a ve velkoobchodu ve Svitu. Manželský slib a prstýnky si se svým mužem vyměnili v roce 1940. Měli spolu tři děti – dva syny a dceru. Rodina se postupně rozrůstala o vnuky, pravnuky i prapravnuky. Do 101 let žila Jindřiška Bakulová sama ve svém bytě a snažila se spoustu věcí v domácnosti zastat. Poslední rok tráví v Penzionu Spokojené stáří Pozlovice, kde si užívá zasloužené péče. Je známá svým optimistickým přístupem k životu a zájmem o dění kolem sebe. Čas tráví chůzí – stále sama dochází do jídelny na snídaně, obědy i večeře – ráda se sluní na balkonu nebo se raduje z četných návštěv své velké rodiny. „Babička má pořád dobrou náladu, ráda chodí ven na procházky a prostě ji pořád život baví. Je to náš rodinný vzor, jak nenaříkat a dívat se optimisticky do každého dalšího dne,“ sdělila vnučka Jana.
Ludmila Šenkyříková
Druhá dlouhověká žena Ludmila Šenkyříková patří k rodákům z Horní Lhoty u Luhačovic. Narodila se 20. června 1921 do katolické rodiny, kde na ni již čekalo sedm starších sourozenců. V dětství měla na starosti zejména domácí práce a pasení krav. Ve čtrnácti letech opustila své milované rodiče a šla se učit do Baťovy školy práce do Zlína a pracovat do továrny. Ve dvaceti se provdala za svoji první lásku Vladimíra, mladého muže z Baťovy školy, s nímž vychovala dva syny. Ludmila často vzpomíná na nejmilejší kamarádku a kolegyni Boženku, se kterou prodávaly v prodejně Baťa v Březolupech. Práce prodavačky ji velmi bavila a později pomohla překonávat i nejhorší okamžiky, kdy společný život s Vladimírem přeťala jeho předčasná smrt. Práci, při které s lidmi zapomínala na trápení, opustila až ve svých 68 letech. Ani poté život Ludmilu Šenkyříkovou nešetřil. Přišla o milovaného syna a prodělala vážnou nemoc. Přesto se stále umí ze života radovat, těší ji návštěvy blízkých a své okolí odměňuje úsměvem. Posledních šest let žije spokojeně v Domově seniorů Burešov. V domově se pravidelně účastní bohoslužeb a společenských aktivit. Tady si s řadou gratulantů užila i svoji 102. narozeninovou oslavu.
Marie Nováková
Do třetice se v létě dožila 102 let obyvatelka Jižních Svahů Marie Nováková. Světlo světa poprvé spatřila 26. června roku 1921 v Dolní Bečvě. Vyrůstala tady ve skromných a drsných vesnických poměrech té doby, ze kterých ji vytrhlo až přijetí do Baťovy školy práce ve Zlíně. Tady se vyučila šičkou a svůj největší díl pracovního života pak strávila v punčochárně. „To byla moje oblíbená práce, moje ruce byly na práci zvyklé, stíhala jsem denní plán a krásně jsem si vydělávala,“ vzpomněla na práci šičky Marie Nováková. I na ni čekala ve Zlíně láska. Tu Baťova mladá žena a mladý muž přetavili v manželství, ve kterém vychovali dva syny.
Marie Nováková má neuvěřitelně aktivní stáří. Do dnešních dní žije ve svém bytě, chodí si nakupovat, vaří a udržuje chod domácnosti. Nutno ale dodat, že pomoc jí blízcí nabízí, ale ona většinou tvrdošíjně odmítá. Chce být soběstačná a nikomu na obtíž. Svojí neuvěřitelnou kondicí zaskočila i návštěvu z radnice, kterou srdečně pozvala na hostinu. Gratulantům přichystala občerstvení a ještě napekla štrůdl. Skvělá hostitelka s výbornou pamětí vzpomínala na své dětství bez elektřiny, první návštěvu kina v osmé třídě i nepopsatelnou euforii v den příjezdu do zářícího Zlína třicátých let. S obdivem a láskou vzpomněla na manžela, který přišel do zlínské fabriky z Hané, a po jehož boku prožila naplněný život: „Byl to moc dobrý a hodný člověk, nikdy mi nic nevytýkal.“ Už jen v bolestných vzpomínkách je i její starší syn, který zemřel krátce po nástupu do důchodu. S hořkostí pak připomněla komunistický útlak, který její rodině velmi ublížil. Příkoří komunistům nikdy neodpustila.
Jakoby jedním z receptů na dožití vysokého věku byl pohyb. Život dlouhověké Baťovkyně je totiž pohybem protkaný. Zní až neuvěřitelně, že kromě denních vycházek, ještě před rokem, pár let po zlomenině a operaci krčku, zdolala cestu na Radhošť a prošla svůj rodný kraj v okolí řeky Bečvy.
Tři aktuálně nejstarší Zlíňačky obdržely k 102. narozeninám od města Zlína gratulaci od primátora, kytici a dárkový koš vybraných potravin. O všechny jubilanty ve věku od 75 let se stará Odbor kanceláře primátora Magistrátu města Zlína s pomocí 53 dobrovolných roznášejících dárkových balíčků. V roce 2022 obdrželo přání a dárek od města 2485 občanů s trvalým pobytem ve Zlíně.
Na titulní fotografii je zleva: Ludmila Šenkyříková, Jindřiška Bakulová a Marie Nováková
