před 4 hodinami
Kongresové centrum Zlín ožije tradičním Podzimním koncertem, který se koná v neděli 24. listopadu 2024. Od 17...
Partneři zpravodajství
Čas neúprosně letí a vzpomínky stále zůstávají v naší mysli. V úterý 14. února 2023 uplynulo již třiatřicetlet od úmrtí Luďka Čajky. Jeho jméno slýcháme ve sportovních kruzích téměř denně, od tragické smrti havířovského odchovance nese zimní stadion ve Zlíně jeho jméno. Po mládežnických letech odešel nadějný bek do TJ Gottwaldov a odehrál zde pět sezon. Těšil se na reprezentační zkušenosti a hlavně na působení v NHL. Pak přišel 5. leden 1990 a osudný zápas v Košicích.
Hrálo se 32. kolo základní části nejvyšší hokejové soutěže ročníku 1989/1990 v Košicích s domácím celkem východoslovenských Železáren. Po drtivé porážce na vlastním ledě 5:11 od Pardubic, se chtěli Zlínští rehabilitovat v souboji s jedním z vedoucích celků soutěže. Dařilo se jim a po dvou třetinách vedli na ledě soupeře 3:2. Přišel však nešťastný okamžik, který znamenal přerušení celé soutěže a na dlouho poznamenal atmosféru kolem ledního hokeje.
Zlínský kapitán a reprezentační obránce buď najel do rýhy v ledě anebo byl neúmyslně postrčen košickým hráčem. Luděk v plné rychlosti narazil hlavou do mantinelu za brankou. Následek byl tragický, jeden zlomený a jeden roztříštěný krční obratel s vážným poškozením míchy, což znamenalo smrtelné zranění. Zlínský hokejista se z bezvědomí přes veškerou snahu neprobral a po čtyřiceti dnech statečného boje se zastavilo Luďkovo statečné srdce v pouhých šestadvaceti letech.
S Luďkem se přišlo rozloučit obrovské množství jeho fandů ze Zlína, Litvínova, Kroměříže, Prahy a dalších míst. Rozloučit se přišel například tehdejší předseda oddílu JUDr. Josef Ondík, spoluhráč Rostislav Vlach, přítomni byli i reprezentační trenéři Pavel Wohl, Stanislav Neveselý a zástupci reprezentace i ligových oddílů. Památkou na zesnulého rodáka z Českého Těšína je kromě názvu zimního stadionu i dres s jeho jménem zavěšený u stropu haly. Byl uveden im memoriam do Síně slávy českého hokeje a patří mezi Legendy zlínského hokeje.
Mezinárodní federace IIHF po Čajkově smrti změnila posuzování zakázaného uvolnění. Hra se začala automaticky přerušovat v okamžiku, kdy puk přejel všechny čáry. Do té doby se ho musel dotknout bránící hráč.
Vzpomínka spoluhráče Rostislava Vlacha: „Byl jsem v osudný okamžik přímo na ledě. Luděk dojížděl kotouč a zřejmě kvalitou ledu i únavou hráče v závěru utkání se stal tragický pád. Ze začátku jsme si říkali, že to nebude vážné, ale po vyšetření v nemocnici se ukázalo, že situace je velmi vážná a pro Luďka bohužel tragická. Pořád jsme věřili, že to dobře dopadne, ale rozsah zranění byl natolik rozsáhlý, že by se Luďka nepodařilo zachránit ani v současné době. Pro mě to byl jeden z nejkrizovějších momentů v životě, když máte blízko sebe kamaráda, je to dvojnásobná rána. Zprávy byly čím dál více pesimističtější a nakonec to špatně dopadlo.“
Luděk Čajka (1963 – 1990) Narodil se 3. listopadu 1963 v Českém Těšíně, hokejově vyrůstal v Havířově. Hrál zde ve dvojici se Zdeňkem Venerou. Ve Zlíně odehrál dvě sezony korunované bronzovou medailí, poté odešel na dvouletou vojnu do Jihlavy.
Skvělé výkony ho vynesly až do reprezentace. První reprezentační zápas v A týmu odehrál v dubna 1985 proti Kanadě. V roce 1987 se probojoval na mistrovství světa a pomohl Československu k zisku bronzových medailí. Se lvíčkem na prsou odehrál Luděk 58 zápasů a třikrát skóroval. Hned po světovém šampionátu si ho v zámořském draftu vyhlédl New York Rangers. Po vojně v Dukle se vrátil zpět do Zlína.
Luděk Čajka byl skvělý hokejista i člověk, připomínající svou štíhlou postavou a brýlemi spíše studenta. Svou první i poslední branku v nejvyšší soutěži dal Košicím. Celkově jich ve 297 zápasech zaznamenal 33. S manželkou Renatou se mu narodila dcera Markéta (1984).
