Redakce iZlínsko.cz
před 20 hodinami
Pětadvacetiletý cestující bez platného jízdního dokladu fyzicky napadl v sobotu 23. 11. krátce po 14. hodině p...
Partneři zpravodajství
Stadion zaplněný až po strop, atraktivní regionální finále, útok na druhý mistrovský titul v historii klubu. Tyto scény se ve Zlíně odehrávaly na den přesně před deseti lety, kdy měli domácí Berani v pátém utkání série s Kometou Brno po roce opět prvenství na dosah. Před natěšeným žlutomodrým publikem jej tentokrát skutečně vybojovali a jako vůbec první tým zvedli nad hlavu nový Masarykův pohár.
Zlínské mužstvo přitom mělo k titulu blízko i o rok dříve, kdy se v památném finále muselo sklonit před Plzní až v prodloužení sedmého zápasu, o to větší hlad po úspěchu si tak přeneslo do sezóny nové.
Jádro mužstva zůstalo prakticky stejné, zůstali zkušení lídři kabiny v čele s kapitánem Petrem Čajánkem, či matadory Petrem Leškou a Jaroslavem Balaštíkem. Zároveň se do popředí drala silná generace talentovaných mladíků, jako byli Petr Holík, Antonín Honejsek, či Petr Zámorský. V kariéře naopak nepokračoval Martin Hamrlík, který se přesunul na lavičku v roli trenéra obránců, do zahraničí odešel brankář Jakub Sedláček, kterého v roli jedničky postupně nahrazoval další z mladých odchovanců Libor Kašík. „Byli tam starší a zkušení hráči, ti to tam měli takzvaně ‚pod pantoflem‘. To mužstvo mělo vnitřní sílu, my jako trenéři jsme tam nemuseli dělat ani velké zásahy. Do toho mladší talentovaní hráči, ti se zase měli od koho učit,“ vzpomínal na atmosféru v kabině tehdejší asistent trenéra Juraj Jurík.
Během základní části se tým kouče Rostislava Vlacha opět pohyboval v popředí tabulky, po dvaapadesáti kolech se nakonec umístil na čtvrtém místě, které mu do čtvrtfinále přisoudilo soupeře z Hradce Králové. „Během sezony jsme neměli žádné větší nesváry. Disciplína tým zdobila. Měli jsme pokoru i skromnost. Kluci chtěli pracovat a dodržovali systémy,“ chválil tehdy své svěřence trenér Vlach.
Série s Mountfieldem nabídla vyrovnaný souboj, hned tři zápasy rozhodovalo až prodloužení. A to včetně šestého duelu, v němž na ledě Východočechů první mečbol Zlínských využil v 76. minutě svým prvním gólem v play-off kapitán Čajánek.
Po roce tak žlutomodré opět čekala semifinálová odveta proti třineckým Ocelářům. První dva zápasy hrané ještě na staré Werk Areně ale lépe zvládli domácí a ucítili tak naději Berany vůbec poprvé ve v play-off vyřadit. Jenže Zlíňané na domácím ledě vrátili úder, v pátém utkání navíc dokázali na půdě soupeře sérii otočit, když další vyrovnané drama rozhodl v prodloužení Oldrich Kotvan. Třineckým se tak prokletí prolomit nepodařilo, v šestém utkání totiž vyprodaný Zimní stadion Luďka Čajky dohnal své favority k jednoznačné výhře 5:1 a po roce se tak opět mohl těšit na boje o titul.
V něm tentokrát vyzval brněnskou Kometu, která v play-off překvapivě vyřadila obhájce titulu z Plzně i vítěze základní části Spartu. Pikantní moravská série měla jednoznačný průběh. V úvodních domácích duelech čaroval brankář Kašík, který soupeři nepustil ani gól, oba zápasy Berani vyhráli shodně 3:0. Uspěli i v prvním utkání v Brně, první mečbol však Kometa odvrátila a série se tak za stavu 3:1 vracela na Zimní stadion Luďka Čajky.
Pátý duel za strhující atmosféry už ale domácí zvládli. Silný základ položili už v první třetině, na gól Bedřicha Köhlera ještě dokázal odpovědět tehdy ještě brněnský Tomáš Žižka, krásná trefa Petra Čajánka v oslabení však žlutomodrým vrátila vedení, které v poslední minutě ještě zdvojnásobil ranou do modré Petr Zámorský. Ten posléze ve druhé dvacetiminutovce přidal také čtvrtou branku a natěšené publikum už vědělo, že tohle si zlínské mužstvo vzít nenechá. Brňané už jen skóre korigovali, pátou branku Zlína ale ještě přidal Jiří Ondráček.
V závěru třetí třetiny za stavu 5:3 už ani soupeři nezbýval dostatek sil na jakýkoliv odpor, Berani tak ve skvělé atmosféře ještě několik sekund před závěrečnou sirénou mohli naskákat na led a začít si užívat druhou mistrovskou party, tentokrát navíc se zcela novým Masarykovým pohárem, který Zlínští zvedli nad hlavu jako vůbec první tým.
„Splnil se mi dětský sen. Cesta za titulem trvala tři roky. Mužstvo si prošlo nějakým vývojem, učilo se pracovat, být trpělivé, věřit ve vlastní sílu. Tým dorostl do stavu, že byl schopný hrát a vyhrávat důležité zápasy,“ chválil tehdy své spoluhráče kapitán Čajánek.
Ten si nakonec prodloužil kariéru ještě o rok, Berani se s obměněným kádrem opět probojovali do play-off, tentokrát však už Kometu v sedmizápasovém čtvrtfinále zhasnout nedokázali. A i přestože od dosud posledního extraligového prvenství dnes uplynulo už deset let, v paměti hráčů i fanoušků je tento zážitek stále velmi živý.
